Reklama
 
Blog | Jaroslav Herda

Českou republiku postihla vytrvalá řepí kampaň

Probíhá za každého počasí a během všech ročních období. Lhostejno, zda panují letní vedra, v nichž mouchy umdlévají za letu či zda holomrazy trápí plíživé španělské imigranty.* My, občané České republiky, navzdory třem desítkám let trvající demokracie vykazujeme znepokojující příznaky mentální nedostatečnosti, na niž nás musejí upozorňovat už i někteří naši kormidelníci plující s námi bezpečně v čase, na palubě této svobodné země.

Mnozí z nás přitakávají zlolajným hlasům a stávají se součástí davových psychóz, před jejichž účinky a důsledky se jejich oběti rozhodují  k sebezáchovným činům a opouštějí vysoké funkce v naději, že se ta naše loď svobody nestane počochněnou ponorkou.

Demokracie je velmi křehký organismus. Někdy až jakoby zapeklitě. Není docela imunní proti dlouhodobým negativním vlivům. Proto se nelze spoléhat ani na moudrý hlas většiny, která nás včas ochrání před mohutněním temných proudů. Neplatí vždy, že víc hlav víc ví. Za určitých okolností se i  mnohahlavá skupina obyvatel může jevit jako houževnaté a aktivní řepné pole rozpoutávající destruktivní kampaně. Jedna z nich stála křeslo i nejvyšší opatrovnici naší spravedlnosti. Přitom každý z nás ve škole slyšel, že není nezbytně nutné všechno vědět nebo vymyslet vlastní hlavou, když víme, kde to najít. Každému musí být po zralé úvaze jasné, že bývalá ministryně spravedlnosti není hloupá. Hloupý člověk by ani nebyl schopen z nepřeberných zdrojů vybrat a opsat to, co je třeba, aby uspěl v soutěži s hloupě pracovitými studenty a pozdějšími uchazeči o významné posty.

Opisování je navíc činnost, která může přetěžovaným úředním osobám působícím v institucích státu značně usnadnit jejich každodenní práci. Narážejí ale na nepochopení nevědomých řep. Z dokumentu odvysílaném na ČT 24 „Jak jsem se stal nečlověkem“ vyplynulo, že opisování (zefektivňování práce) pomáhá i na slovo vzatým expertům a zadavatelům  expertíz. Chápu, že nemusí být nic příjemného být nespravedlivě vězněn v ústavu pro choromyslné na základě důsledného opisování představ a předpokladů nezdrženlivých expertů nadaných osobitou fantasií. Ale snad není nutné, aby byla proto zpochybňována kvalita naší demokracie, vymahatelnost práva a respektování základních lidských práv.

Pravda je, že častou příčinou psychických problémů je nějaké prožité utrpení, které člověka na čas vykolejí nebo srazí na dno jeho sil a potřebuje pak smysluplnou péči, aby se zase vzchopil. Pravda je i to, že pokud se mu namísto pomoci dostane ponížení v beznaději a bezmoci, může ho to zničit. Ale u nás přece nedochází k nějakému programovému pošlapávání lidských práv nebo k tajným experimentům upomínajícím na takzvané konečné řešení. Proč by se tedy takovými nehodami úřední moci měli zabývat nestátní organizace a dělat nám ostudu až u Evropského soudu pro lidská práva, když se jedná jen o osudy bezvýznamných člobrdů? To pochopili, zdá se, i naši kormidelníci a lodivodové. Soudím tak z toho, že se po odvysílání zmíněného dokumentu z cyklu Pološero nikdo z nich k této problematice nevyslovil. V dokumentu „Jak jsem se stal nečlověkem“ bylo přece o těch několika lidských příbězích jasně řečeno, že se jedná jen o špičku ledovce, tak proč bychom měli umanutě jako řepy hledět pod hladinu do temnot a pomáhat nešťastníkům, kteří shora nejsou vidět ani slyšet? Chceme být přece klidní, veselí a spokojeni s naší vrchností. Všichni přece víme, že když machři řádí v lese, sem tam někoho trefí tříska a někdy i ta sekyra. Na světě jsou i jiní nešťastníci, jejichž záchrana vždy potěší. Zrovna včera – štěňata pohozená v nákupní tašce do křoví byla spasena. Média se radují a my se radujeme s nimi. Jako jedna velká empatická rodina. Proč si dělat vrásky z utrpení neznámých lidiček? Z bezmocných a bezbranných nešťastníků, jimž osud naložil způsobem, který lze tak snadno zneužít a tak snadno je lze z výšin přezírat. A umlčet krátkou mantrou – magor.

Zmínil jsem se, že příčinou lidského utrpení bývají i zločiny. Naši kormidelníci vědí, že je potřeba se starat, aby nebyli nadměrnému utrpení vystaveni lidé  normální, čiperní, smělí a nekomplikovaní. Zvláště, když se jedná o mediálně známé „celebrity“.  Pozornost k životním podmínkám Radovana Krejčíře je tedy v souladu s naším životem v příjemných kulisách demokracie, byť s občasnými nepříjemnými myšlenkami na její podvyvinutou sestru demošku.

*Plzák španělský –  Arion vulgaris z rodu Limax

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama