Bylo jen otázkou času, kdy se zhroutí podezření, že byl Andrej mladší k ozdravnému pobytu na Krymu odvlečen. Nebyl. Jistěže ne. Necestoval ani spoután, ani s hlavní pistole v zádech. Formulace skutkové podstaty byla prostě unáhlená. K takové cestě musí člověk dozrát. Existují však způsoby, jak toto zrání urychlit.
Jako příklad lze uvést i způsoby radikální, jakými byli k cestě do zahraničí motivováni například Vlasta Třešňák, Sváťa Karásek, Jaroslav Hutka a další, kterým bylo umožněno v akci Asanace pochopit, že svoboda je poznaná nutnost. StB je ani tehdy nikam neodvlekla. Nakonec odcestovali dobrovolně.
Státní žalobce JUDr. Vychyta se sice pozastavil nad tím, že pan premiér Babiš poslal svého syna s duševní nemocí na anektované území s doprovodem Petra Protopopova nemajícím potřebnou kvalifikaci, ale nic trestného nebylo šetřením prokázáno.
JUDr. Vychyta se rovněž vyjádřil k tomu, že se Andrej Babiš mladší odmítl podrobit přezkoumání svého duševního zdraví, přestože s přezkumem znalcem určeným vyšetřovateli původně souhlasil. Podle státního žalobce „poškozený nebyl při spolupráci s orgány činnými v trestním řízení veden ani tak zájmem na objasnění věci jako zájmem politickým.“ Andrej Babiš mladší a také jeho advokát Vítězslav Dohnal tento závěr státního zástupce odmítli, což považuji za logický postoj. Dokonce se domnívám, že se státní žalobce tímto svým názorem ocitl mimo rozsah své působnosti a pověření, když jej ničím nepodložil. Pravda ovšem je i to, že každá snaha domoci se svých práv, je svým způsobem politický čin, neboť bez takových aktivit každá moc zvlčí. To ale JUDr. Vychyta na mysli asi neměl.
Vzhledem k tomu, že Andrej Babiš mladší svoji nedůvěru k orgánům činným v trestním řízení netajil, dalo by se usuzovat na jiné důvody k jeho odmítnutí. Jiné, než jeho vyčerpání v politické misi na půdě České republiky.
Já bych měl pochopení pro jinou hypotézu. Ta by však z úst státního žalobce zněla jako střelba do vlastních řad. Tedy neslýchaně revolučně. Zkusme si představit, že by JUDr. Vychyta řekl:
Nelze se Andrejovi Babišovi mladšímu divit, že si přezkum svého duševního zdraví rozmyslel. Ne proto, že jej ozdravný pobyt pod ochranou ruských vojsk nemohl dostatečně zocelit ve smyslu co tě nezabije, to tě posílí, ale proto, že v České republice vládne na tomto poli soudního znalectví škodolibý humor. Mně jako státnímu zástupci jsou velmi dobře známy důvody, které vedly už v roce 2007 tehdejšího ombudsmana JUDr. Otakara Motejla k výzvě ministerstvu spravedlnosti, aby konečně začalo řešit jeden z největších problémů české justice – nekvalitní práci soudních znalců. Tehdy řekl: „Případy, kdy soudní znalci pochybili, mívají často za následek zpackaný lidský život, jejich odpovědnost je ale téměř nulová.“ V loňském roce vešla v platnost novela zákona o soudních znalcích. Změna je na světě, stát opět vítězí nad občany. Znalcům bylo zvýšeno znalečné, aniž by se čímkoli a jakkoli posílila práva posuzovaných osob a snížilo riziko, že budou čelit nepravdivému nebo hrubě zkreslenému posudku. Podle novely zákona jsou soudy povinny oznámit takový posudek ministerstvu spravedlnosti. Co z toho pro občana vyplývá, je něco podobného, jako kdyby zločinecká organizace (zadavatel) měla ze zákona povinnost oznámit orgánům činným v trestním řízení jméno pachatele, kterému svěřila provedení trestného činu. Proč je tento příměr přesný, jakkoli může někoho urážet? Protože ona téměř nulová odpovědnost, nebo nedotknutelnost nevyplývá z překážek v zákonech, ale z tolerance nás, státních zástupců, soudců – orgánů činných v trestním řízení včetně a především ministerstva spravedlnosti. Proto mohou platit i znalecké posudky hrubě zkreslené, dokonce i takzvaně nepřezkoumatelné, které jsou dle judikatury Nejvyššího soudu a Ústavního soudu České republiky nepoužitelné. To znamená, že závěry znalce ne vždy vycházejí ze skutečností řádně zjištěných (jak ukládá zákon), ale třeba z domněnek vyvozených z událostí, k nimž ani nemuselo dojít. Jak takové situace mohou nastat? Snadno. Tak, že soudnímu znalci nejsou poskytnuty úplné podklady a výsledky řádného šetření, a to aniž to znalce znepokojuje.
Samozřejmě, že Andrej Babiš mladší, pokud by nesouhlasil se závěry znalce, mohl by se obrátit se stížností na ministerstvo spravedlnosti, které je oprávněno posuzovat věcnou správnost znaleckého posudku. Toto oprávnění má význam právě v případech, kdy údajné skutečnosti, z nichž znalec vychází, nebyly řádně zjištěny. Avšak ve chvíli, kdy by tak učinil, mohla by se mu otevřít ta náruč české spravedlnosti, jejíž konečné sevření do bezmoci by si nepřál. Ano, ministerstvo je oprávněno, ale nikoli povinno! Zákonodárci udržují tuto past na důvěřivé občany stále živou. Pokud je tedy někomu státem umožněno dosáhnout nápravy novým znaleckým posouzením, může se snadno místo pomocí dočkat ponižujícího rozčarování. No není tohle ta krásná země, země česká, domov tvůj? Z toho všeho, co jsem vám k této kauze jako státní zástupce řekl v příčinných souvislostech, ani v nejmenším nelze vyvozovat, že by snad bylo státní politikou vyhánět občany z České republiky. Naopak. Držte. A vydržte.
Poznámka: Z programového prohlášení vlády:
Vyhodnotíme nově upravenou právní úpravu výkonu znalecké činnosti a navrhneme nutné změny vedoucí k obnovení fungování činnosti znalců.
Provedeme revizi systému odměňování znalců, soudních tlumočníků a překladatelů a zvýšíme odměny znalců, soudních tlumočníků a překladatelů na úroveň odpovídající náročnosti a společenské potřebnosti těchto profesí.