Reklama
 
Blog | Jaroslav Herda

Není divu, že Česká republika prohrává v hybridní válce.

 

Její členství v Evropské unii ji před vlivem desinformací a lží podlamujících její stabilitu nijak nechrání a nijak ji v tomto údajném či spíše předstíraném  boji nepomáhá.

Neboť toto spojení se zeměmi EU je ve věci vlivu nepřátelské ruské propagandy jen spojením s ostatními stejně slabými subjekty. Dle teorie nejslabšího článku je tedy současná situace logickou výslednicí houževnaté práce ideologů, kteří ve službách Vladimira Vladimiroviče Putina připravovali podmínky jak pro ruskou anexi Krymu, tak pro invazi na Ukrajinu.  Ideologů, jejichž nepravdivá východiska a z nich vyvozené obludné závěry ochotně přebírají a šíří i Putinovi poskoci v zemích EU. Aby nedošlo opět a po stopadesáté k unavujícímu a duchamornému nedorozumění, nemám na mysli přebírání jiných názorů, ale lží coby produktů předstíraného blbství,  za jejichž svobodné šíření se bijí mnozí naši spoluobčané , kteří si do svých myslí surově cpou morbidní představu, že psané či mluvené slovo není čin, a tudíž nemůže být tedy ani zločinem. Ba právě naopak –  jen a jen projevem svobody, kterou je třeba ze všech sil hájit, i kdyby důsledkem této svobody měla být opět další válka.

Zatímco obsah sociálních sítí i mnohá vyjádření některých osob veřejně činných dokazují, že ruská propaganda slaví své úspěchy doma i ve světě exportovaným předstíraným blbstvím, vedení zemí EU svoji mentální nedostatečnost předstírat nemusejí, protože tolerují své vlastní škůdce podobně, jako kdyby si vedení banky hýčkalo své defraudanty vedoucí cíleně banku ke krachu, a činilo tak jen z obavy, že by vysávání banky bylo z nějakých pomatených důvodů sympatické části pomatených střadatelů.

Jsem si samozřejmě vědom toho, že politik je lidská bytost a že i europoslanec se může mýlit. To, že řekne něco nepravdivého, se může stát i jemu, i když je to někdy velmi podezřelé. Zvláště v případech, kdy měl mnoho let na to, aby se seznámil s fakty. Dobrým příkladem je vyjádření europoslance pana Ivana Davida, který jako psychiatr jistě ví mnoho o obsahu pojmu bájivé lhaní nebo lhaní z jiných vnitřních příčin. Zaujala mne jeho věta v rozhovoru s paní Barborou Kroužkovou.

Ivan David řekl, že Ukrajinec Chruščov daroval Krym Ukrajině.  Ovšem Chruščov nevyhrál Krym V tombole, nemohl jej tedy nikomu darovat.  Možná byl Ivan David inspirován soustředěnou mocí prezidenta Vladimira Vladimiroviče Putina a nechtěl si v roce 2021 připustit snadno přístupná fakta. Následující text je z roku 2014: Devatenáctého února 1954 byl vyňat z Ruské SFSR a administrativně přičleněn k Ukrajinské SSR. Oficiálním důvodem bylo „obdarovat“ Ukrajinu při příležitostí třístého výročí připojení (východní) Ukrajiny k Ruské říši. Neoficiálně šlo o jakousi omluvu Ukrajincům za strašlivé hladomory, které moskevská vláda na Ukrajině ve 30. letech cíleně vyvolala. Praktické důsledky to v totalitním Sovětském svazu nemělo žádné. Problematičnost Chruščovova rozhodnutí se ukázala až po rozpadu komunistického impéria.

V roce 2016 se Ivan David mohl dočíst i toto:

Nikita Chruščov přitom v roce 1954 bojoval o vedoucí pozici v SSSR s Georgijem Malenkovem a obecně se po smrti Stalina už nikdy nekoncentrovalo tolik moci v rukou jednoho člověka. Chruščov tedy v roce 1954 nebyl v pozici, kdy by sám mohl „darovat“ Krym Ukrajině, a to i přesto, že iniciativa zřejmě skutečně vzešla od něho. Předání Krymské oblasti Ukrajině bylo provedeno v souladu s tehdejší sovětskou ústavou a schválilo ho prezídium Nejvyššího Sovětu SSSR, RSFSR i Ukrajinské SSR. Zasedání prezídia Nejvyššího Sovětu SSSR, na kterém bylo o předání rozhodnuto, předsedal G. Malenkov a příslušný zákon podepsal Kliment Vorošilov.

Příslušnost Krymu a Sevastopolu k Ukrajině byla potvrzena sovětskou ústavou z roku 1977 a Rusko jednoznačně uznalo hranice Ukrajiny i s Krymem mimo jiné v Bělověžské dohodě z roku 1991, Budapešťském memorandu z roku 1994 nebo například Smlouvě o přátelství, spolupráci a partnerství mezi Ruskou federací a Ukrajinou z roku 1997.

 

Ctěného čtenáře jistě ani na okamžik nenapadne, že by vysokoškolsky vzdělaný europoslanec mohl být neschopen si ověřit několik faktů z otevřených zdrojů . Kuriózní je i to, že Ivan David rodilého Rusa Chruščova prezentoval jako Ukrajince, který svým krajanům z pozice své absolutní moci daroval Krym? Proč? Aby tím obhájil ruskou anexi Krymu a vysvětlil ji jako nápravu zrady Ukrajince Chruščova, jenž tak zradil a okradl Rusy? Nevím. Ovšem v souvislosti s dalšími desinformacemi a lžemi šířenými svobodně Ivanem Davidem se odpověď zdá být nasnadě. Masakr v Kramatorsku Ivan David také připsal na účet Ukrajincům. Pokračování projevů ukřivděného dezinformátora zde.

Jaké jsou zdroje lživých informací, jejichž šíření se zdá být vášní europoslance Davida? Prostě si něco někde přečte. Ruská propaganda je nepřeberným hnojištěm, v němž se dá brodit až po uši a nabírat, co brodivý  unese. Unese to i občan České republiky? Zatím ano, zvláště volič SPD, který, zdá se, vnímá svého Davida jako šikovného a neohroženého bojovníka za život ve lži. Unese Ivana Davida i stát Česká republika? Zatím ano, protože lži a desinformace podněcující k nenávisti jsou tím, čím se brodíme ruským močálem kol bílých skal už tak dlouho, že už dávno není jen ruský.  A výšiny EU? Ty nám dávají také jasný signál ve smyslu:  Nám to nevadí, hlavně že pomáháme Ukrajině. A  jestli někdo z našich europoslanců vyvíjí činnost stejného druhu, jaká tuto válku vyvolala, je to jeho věc, jeho svoboda. I kdyby Evropská unie měla chcípnout na skrčenou. Na skrčeninu před lží a nenávistí.


 

Pokud je reprezentant Evropské unie ochoten šířit lži o Ukrajině v době, kdy tato země čelí vojenské agresi, a to aniž by byl alespoň  vyzván k omluvě, pak reprezentuje celek, u něhož je zmíněná skrčenina již v pokročilém stádiu.

Reklama