Zdá se tedy, že o barvu pleti tu nejde. Jak víme, černoši nejsou stejně tmaví. Někteří spíše čokoládoví, jiní zase černí jako uhel, nebo, jak se běžně o těch nejtmavších říká (někdy i o Romech), černí jak bota.
Pokud jsem správně pochopil podmínku pro uvedení hry, mohl by Tobyho hrát i Afričan – albín, nikoli například dostatečně tmavý Rom. Albíni jsou však dost vzácní. Ale i kdyby Činoherní klub našel onoho černocha nečernocha a navíc herce, možná by zas nastal jiný problém, pokud by se ozval někdo, kdo by v tom viděl snahu připomenout těžký a někdy i tragický osud albínů v Africe, kde jsou často diskriminováni:
Pochopit dobře, oč tu, tam a onde běží, není snadné, neboť v jiné „kauze“ šlo naopak právě o barvu pleti:
Bývaly časy, kdy snad všichni lidé chápali co je divadlo a divadelní prostředky. Divadlo bývalo tím místem, tou scénou s právem dát hlas věcem, být kýmkoli a čímkoli, třeba i oslem nebo lvem. Třeba i Bohem. Pomocí šminek, rekvizit a světel vytvářet novou realitu. Svobodně.
Jako bychom byli svědky předznamenávávání konce starých časů umělecké svobody. V čase, kdy tak často slyšíme, že na Ukrajině se bojuje i za naši svobodu, by se Západ neměl zesměšňovat a ztrapňovat. Možná by se měl méně starat o to, aby si Vladimir Vladimirovič Putin zachoval tvář (aby neukázal nespokojen tu ještě strašnější), a pokusil se sám ukázat vlídnější tvář svým svobodymilovným lidem.
PS: Pokud by Činoherní klub uvedl inscenaci, v níž by byla postava Eskymáka (třeba nějakého z přátel Jana Eskyma Welzla), mohl by teoreticky také nastat problém. I těch mnoho pomřelo, když jim bílý muž zasáhl do jejich životů.