Kdo by si nepřál být zastupován advokátem, který zní jako zvon a ocelově zvoní. To ovšem v případě Hrad versus paní doktorka Džamila Stehlíková není možné.
Nepřekvapuje tedy, že argumentační arzenál pana JUDr. Nespaly místy nápadně připomíná ty zbraně, které si naše hlava státu tak oblíbila. Ty nemohou znít ani jako zvon, ani ocelově, ani důstojně. Nelze jimi dosáhnout čistého tónu. Lze s nimi jen zarachotit jako se starým haraburdím, jehož rez lze vnímat s nadějí, že se tato země začne konečně odklánět od cochcarismu. Od toho stylu a způsobu uplatňování moci, který pohrdá občany a za projevenou nespokojenost je častuje ze svých domnělých výšin urážkami.
V reakci JUDr. Nespaly na vyjádření právního zástupce MUDr. Stehlíkové mne zaujala věta: Je to již druhý případ pokusu neúspěšného politika (zde navíc lékařky!) o narušení ústavního pořádku České republiky útokem na výkon pravomocí prezidenta republiky odpornými smyšlenými tvrzeními o jeho zdravotní nezpůsobilosti, případně brzkém úmrtí.
Touto větou JUDr. Nespala, upadl, domnívám se, z právní roviny do roviny politické. Je sice pravda, že MUDr. Stehlíková není poslankyní, senátorkou ani ministryní zajišťující spolu s úspěšným Milošem Zemanem chod státu, ale nazvat bývalou ministryni neúspěšnou političkou působí jako argument postrádající smysl a hlavně jakoukoli relevanci. Nevím, zda touto větou chtěl pan Nespala naznačit, že paní doktorku motivují její současné politické ambice k jím spatřovanému odsouzeníhodnému jednání. Pokud ano, bylo by možné lépe rozumět i jeho způsobu, jakým hájil Miloše Zemana ve sporu s vnučkou Ferdinanda Peroutky. Za určitých okolností není moudré pacientovi vyvracet jeho bludné přesvědčení, pokud jím nezpůsobuje někomu újmu. Utvrzovat zbloudilého v přesvědčení, které újmu druhým působí, je přinejmenším neetické. Proto nepovažuji za moudré a vůči Miloši Zemanovi za zodpovědné, že pan JUDr. Nespala vyjádřil víru v existenci předmětného článku, po němž není nikde ani stopy. Jedním z argumentům JUDr. Nespaly je, že „další články byly mnohem a mnohem horší.“
Vztah Hradu k Ferdinandu Peroutkovi je velmi podobný tomu, jaký k němu zaujala komunistická moc, když ho opakovaně nařkla, že nacistům v roce 1939 podlehl. Netvrdím, že okolí Miloše Zemana, které je už nějaký čas nazýváno hradními strašidly, není schopno pochopit ty Peroutkovy články, které Hrad na obhajobu Miloše Zemana zveřejnil. Obávám se, že je to spíše nechuť rozumět. Po přečtení článku Češi, Němci a židé jsem se zamyslel nad situací v únoru 1939 a dospěl k názoru, že v čase, kdy Židé za našimi hranicemi již mizeli v koncentračních táborech, byl tento článek svým obsahem dalším krokem Peroutky tamtéž. Vnímám ten článek i jako pokus zastat se českých Židů u vědomí blížící se katastrofy. S použitím výrazových prostředků Miloše Zemana si dovoluji napsat, že vedle Ferdinanda Peroutky je se svým slavným článkem uveřejněným v Technickém magazínu (v čase agónie režimu) čučkař. Na rozdíl od lidí, kteří podle něho nic nedokázali, je on se svou družinou úspěšným manipulátorem veřejného mínění vnášejícím do společnosti neklid a spory. I sama skutečnost, že hlava státu není schopna rozpoznat ve svém mluvčím panu Ovčáčkovi individualitu, která svým jednáním dlouhodobě vyvolává u veřejnosti oprávněné a hluboké rozpaky, je signifikantní.
Hradu upřímně přeji, že se mu nepodařilo zamést s Terezií Kaslovou tak, jak si přál. Věřím, že i spor Hrad versus MUDr. Stehlíková přinese důstojný výsledek.