Do nedávna společnost spala. Hnípala na vavřínech. O svobodu mnoho se už nestarala, než nový vítr začal vát. Sílil ten vítr slov věrozvěstů, jenž oči otevřel všem těm, kdo o svobodu chtějí se dnes prát.
O její novou kvalitu. O tu, jež tam na Rusi tak snadno zadusí každého, komu je proti mysli ruský mír, v němž den co den stoupá dým z rozvalin a odkud lži se šíří všemi směry jako smrad. O svobodu lhát. Žít jako červi v hnojných hromadách.
Letos poprvé máme díky zprávě BIS jistotu, že naše svobodné demokratické volby svobodně ovlivňují sedmilháři ve službách Ruské federace.
Hola! Občanská povinnost nás volá do druhého kola. Alespoň ty, kdo se nerozhodli zůstat doma a v klidu oslavit ten svátek svobody, v němž demokracie se zase novou projevenou vůlí obnoví. A nebo rádoby.
A nebo, což se také stává, že lidé otráví ji v domnění, že je už stará, a staronovým pořádkům zas budou provolávat sláva.
A s nimi naši prorusi, co nevidí si do pusy, a za výhodu podle plánu, vděčni, že máme malomocnou máslem pomazanou vládu, drobí společnost na kusy.
Vy, kdo zdáte se být vyděšení, jako pan expremiér, z příchodu nové totality, vy opravdu věříte tomu, že cenzura vám šlape na paty? Že dva prstíčky strčí do té vaší svobody a pak ji pozře celou? Že na váš slušný kabát připravuje sprosté záplaty? Copak vy plánujete být do příštích parlamentních voleb vykrmení tak, že futra vám už budou malá a nebudete moci vyslovit své ne? Tak nejezte. A přijďte zas dát hlas té svobodě, již podle vás už melou.
Lumíkům rozumím. Ty žene do záhuby hlad. Když dojdou k břehu oceánu, věří, že je to zase řeka, kterou mohou přeplavat. Však nad tím vaším hladem po svobodě v špíně měli byste rozjímat.