Jakmile se její vedení dozvědělo, že poškozený křižník Moskva je vlečen do Sevastopolu, zmobilizovalo své členy k dosud nevídané akci.
Narychlo vytvořený tým ještě více stmelily zprávy, že se křižník pohybuje v oblasti, kde je Černé moře ve vztahu k Moskvě nepřátelsky rozbouřeno a ohrožuje tak jeho záchranu. Členové týmu se zabalili během necelé jedné hodiny. Každý měl za úkol vzít si s sebou především neoprenovou kombinézu, nějakou hustilku s dlouhým šlauchem a co možná nejvíce všeho, co by se dalo nafouknout v podpalubí nebo v časové tísni alespoň připevnit na palubě, aby se křižník udržel, když ne na hladině, tak alespoň těsně pod ní a dostal se bezpečně do Sevastopolu, kde by mu byl umožněn důstojný důchod.
Z absolutně nepotvrzených zdrojů se proslýchá, že prezidentem SSDS (Svazu svobodných destruktorů svobody) není nikdo menší, než je bývalý ministr zdravotnictví pan MUDr. Ivan David, který je údajně otcem nejen myšlenky odcestovat tajně přes Polsko a Bělorusko do Ruska na pomoc pošramocenému křižníku Moskva, ale i otcem myšlenky, jež jeho mysl prozářila současně. Celý projekt, jenž se v několika minutách zrodil v hlavě prezidenta SSDS byl inspirován humanitární pomocí bývalého premiéra Andreje Babiše, kterou poskytl svému synovi formou takzvané krymské léčby. Není divu, že se nechal inspirovat právě psychiatr Ivan David a okamžitě rozpoznal příležitost k jednání s Ruskem o možnosti zbudovat z Křižníku Moskva sevastopolské psychiatrické sanatorium. Neboť co může více zocelit psychicky oslabeného pacienta, než právě tuny oceli, v nichž mrazí příběhy chrabrých námořníků.
Zpráva o tom, že křížník Moskva svým zraněním podlehl, nabral vodu a klesl ke dnu, zastihla výpravu kdesi na běloruské hranici. Nezbylo tedy nic jiného, než se s křižníkem osvoboditelem rozloučit minutou ticha a vrátit se domů ke své relativně studené válce s demokracií.