Mynářovo prase bylo v době požáru hospody v Osvětimanech dávno v dokonalém bezpečí. To lze snadno doložit. I ti, kdo věří v peklo, mi jistě dají za pravdu, že prase nemůže přijít do pekla, neboť je po celý svůj život nevinné. V době požáru je tedy už dávno nemohlo nic ohrozit, natož náhlé propadnutí peklu. Případnou představu, že by se mohlo jednat o „padlé prase“ vyhnané z ráje, snad ani netřeba ostřelovat jakýmikoli argumenty.
Vůbec nejsme překvapeni, pane Mynáři, že v Osvětimanech neobýváte s rodinou prasečí chlívek, aby mělo prase v podkroví pohodlí a lepší výhled do kraje. A to nejen proto, že chodit po schodech by mu nemuselo vyhovovat a svědčit. Hlavně proto, že jste je už se svými přáteli pozřel na jaře 2020.
Co se lze o požáru zatím dočíst? Například to, že hasiči nenašli trezor, který jistě nesežralo zmíněné prase, když bylo již dávno na pravdě Boží. Není pravděpodobné, že by si žhář zapomněl baterku a rozhodl se proto posvítit si na trezor požárem, pak trezor popadnout a odejít s ním v záři hořící střechy jako impozantní démon, naložit jej do auta a triumfálně odfrčet. Dále se lze dočíst ze slov samotného pohořelého, že tento viní ze založení požáru ne ani tak žháře (je-li jaký), ale překvapivě shledává příčinou „nenávist novinářů z pořadu 168 hodin, Reportéři ČT, paní Jílkové z ČT, Seznam Zpráv, Respektu, Deníku N či rozhlasu“ a dodává : „Tito všichni ohrozili životy mých dětí a mojí rodiny.“
Pan Mynář zde z neznámých důvodů předpokládá, že občané České republiky by byli celkem v pořádku, nebýt ovšem těch zlořečených novinářů, jimž shodou okolností zapěli již několikrát své sprostozpěvy jak pan prezident Zeman, tak pan premiér Babiš. A rozhodně bychom neměli zapomenout na režim pana Putina, jenž pro koexistenci s nepohodlnými novináři nachází stejné řešení jako nalezl v obci Buča. Tedy řešení konečné. Tím ani v nejmenším nechci naznačit, že by kdokoli z naší vrchnosti doufal v hnusnější zítřky kořeněné likvidací novinářů. Dokonce považuji relativně hnusnou nedávnou minulost i současnost za hraniční a současnou „metu“ za již nepřekročitelnou. Považuji totiž za mezní míru hnusu Mynářovo nactiutrhání, obviňování a opětné oživování snah pana Matochy v roli předsedy Rady ČT. Znechucují mne fňukalové Babiš, Zeman i Mynář, když fabulují nesmysly ve snaze zastřít pravé příčiny nespokojenosti občanů s jejich pojetím služby občanům.
Pane Mynáři, naši občané nejsou tupci manipulovaní Vámi třísněnými novináři. Nedělejte z nás jejich oběti a už vůbec ne ze sebe. Je mi upřímně líto členů Vaší rodiny, že je zatahujete do svých odpudivých fabulací a manipulací a děláte jim tak ostudu. A i kdyby tu Vaši hospodu opravdu někdo neuváženě zapálil (bez Vašeho vědomí), věřil bych spíše tomu, že tak učinil ve chvíli, kdy věděl, že nikoho neohrozí. Ani to prase.
Závěrem vyjadřuji své přesvědčení, že počínání pana Mynáře souvisí s tím, co Jan Kalvoda nazval „kafíčkovým postkomunismem“ oslabujícím naši demokracii. Nepovažuji za normální, že předsedou Rady ČT zůstává pan Matocha, na jehož téměř zupáctví pan Mynář neurvale navázal. Vítězové voleb na nás nezodpovědně zívají, zatímco lidé druhu pana Mynáře jsou povýšení, jako by již měli za zádí ruské tanky.