Neprojevuje se přesvědčivou pozitivní vůlí úctou ani k těm, kteří si v čase války na Ukrajině zaslouží i vděk za projevené postoje k režimu vlastní země, která svou zničující agresí vyhnala pět milionů Ukrajinců.
Jeden ze smělých výtrubů ministra vnitra je tento:
„S bojem proti terorismu, extremismu a kybernetické kriminalitě to myslíme vážně. Jsem rád, že policie připravila vznik nové elitní jednotky, která se těmhle velmi aktuálním hrozbám bude naplno věnovat. Což se nebude líbit extremistům, teroristům a různým proruským švábům, na které si právě tahle jednotka bude chtít posvítit. Vznik jednotky je výsledkem dvouleté práce policistů a státních zástupců v rámci skupiny REFORMA“.
Rasance téměř revoluční, není-liž pravda? Dokonce se nebál použít slova o proruských švábech! Tak to už opravdu vypadalo, že se ČR rozhoupala k důstojné existenci na pozadí každodenního vraždění ukrajinských civilistů.
Hnusu, jaký je v tak vážné situaci v ČR tolerován, si samozřejmě nemohli nevšimnout například Svobodní Rusové – sdružení otevřené všem pronásledovaným Putinovým režimem.
Ze zprávy, kterou toto sdružení vydalo o podání trestního oznámení na Ivana Davida a Jiřího Vyvadila:
„Svobodní Rusové respektují svobodu projevu, která je i ústavně zakotvena v základním zákoně České republiky a na rozdíl od Ruské federace je v Česku dodržována. Svoboda projevu se však nerovná bagatelizování genocidy ukrajinského národa a popírání ruských válečných zločinů, čehož se oba zmínění pánové bezpochyby dopustili.“
Výsledek? Odloženo. Více k tomu píše Martin Fendrych, Vyvadila cituje:
„Rusové by byli idioti, aby pokud možná co nejviditelněji po sobě nechali stopy brutálních válečných zločinů. S tím jsou u mě vždycky spojeni neonacisti z řad Ukrajinců,“ oznámil na síti.
Na konci května potvrdil Deníku N, že jde své věty vysvětlovat na policii: „Ano, jsou to moje slova. Někdo mě za ně udal a policie si mě zve na výslech.“ Řekl, že si za napsaným textem stojí, ale zároveň si nedovede představit, že by měl být stíhán za své dva měsíce staré vyjádření.
Mluvčí Policie ČR Violeta Siřišťová řekla České televizi, že „věc byla uložena ad acta“. A dodala, že Vyvadilův výrok nelze označit jako zločin popírání, zpochybňování a ospravedlňování genocidy. Proč? „Pro trestnost tohoto jednání si pachatel musí být vědom nepravdivosti své argumentace, že popírá, zpochybňuje nebo ospravedlňuje tyto zločiny,“ uvedla.
Poznámka k právnické erudici JUDr. Vyvadila:
Nepochybuji o tom, že pan Vyvadil získal doktorát legálně. V době, kdy je předstírané blbství u nás přítomno dnes a denně, není divu, že pan doktor práv považuje své vyjádření po dvou měsících za promlčené.
Jsou i jiní doktoři práv. Pan JUDr. Artur Ostrý k závěru policie vyjádřil svůj upřímný údiv slovy: „Jde o naprosto hanebnou hloupost..! Na jedné straně lze stíhat nezdaněné kabelky (a “sundat” přitom vládu) a na straně druhé nestíhat tohle..? Jako vážně?“
Na závěru Policie ČR (rezort pana Mgr. a BC. Víta Rakušana) mne zaujalo několik věcí. Jednak to, že pana Vyvadila má i policie za úplného kreténa, který není schopen náhledu na to, co činí. Rovněž i to, že vůbec nevzala v úvahu naplnění skutkové podstaty trestného činu (dle § 356 odst. 1): Kdo veřejně podněcuje k nenávisti k některému národu, rase, etnické skupině, náboženství, třídě nebo jiné skupině osob nebo k omezování práv a svobod jejich příslušníků, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta.
Ale kdo ví? Třeba mu byla položena otázka, zda si je naplnění této skutkové podstaty vědom, a on prostě odpověděl, že nikoli. A je to… Další věc, která mne zaráží, je to, že právník, který trestní oznámení vůbec nechápe a není si ničeho vědom, nebyl policií podezřelý ze ztráty kognitivních schopností do té míry, že by měl být přezkoumán soudním znalcem v oboru psychiatrie. To přece orgány činné v trestním řízení dělají běžně. Někdy stačí ambulantní ochranná léčba, někdy je nutné nařídit léčbu ústavní, pokud je důvod předpokládat pokračování způsobu jednání ohrožujícího společnost. A podněcování k nenávisti není žádná malichernost, na níž by měla policie pohlížet shovívavě a velkoryse. Orgány činné v trestním řízení někdy dokonce přibírají soudní znalce i v případech, kdy ani nemají relevantní výsledky šetření a odpovědnost (v důkazní nouzi) přenášejí na své ochotné znalce. Ale to se zřejmě netýká V. I. P. proruských švábů (jak nazval tyto individuality Vít Rakušan).
Dovolím si vyjádřit dojem, že nová vláda zachovává po volbách cosi jako míru kontinuity ve způsobu uplatňování moci. Takto by mohla být nucena ji zase předat zpět těm, před nimiž nás údajně chtěla spasit. Bude-li pětikoalice nadále předstírat péči o kvalitu právního státu, střídání by mohlo být o to splavnější, byť zároveň trapnější a smutnější.
Závěrem, ač nerad, musím dát částečně za pravdu Václavu Klausovi, když se posmíval: „Teď najednou ze všech přímo tryská láska k Ukrajině a Ukrajincům.“ Jeho další věta byla ovšem v kontextu současné tolerance ČR k předmětné trestné činnosti zcela nesmyslná: „Není tato láska jenom „zástěrkou nenávisti k Rusku“, jak mi ve svém emailu napsala jedna paní magistra, kterou osobně neznám?“
Ti váleční uprchlíci, kteří si přečetli závěr Policie ČR, si zřejmě také pomysleli něco o pokrytectví. Ostuda.